Lední hokej

Historie ledního hokeje

Lední hokej je populární kolektivní zimní sport, jehož vývoji předcházela celá řada herních aktivit, ve kterých se používaly zahnuté hole a kulatý míček. Jedním z nejstarších svědectví o podobných hrách provozovaných ve starověkém Řecku jsou obrazy chlapců hrajících holemi s míčkem.

Kolébkou moderního ledního hokeje je Kanada, kde se také zrodila prestižní NHL. Když v 16. století pronikli francouzští obchodníci do oblasti Velkých jezer, setkali se s tamními indiány, kteří hráli na suchu i na ledě hru s holemi a míčkem zvanou baggataway. Evropané si sebou přinesli jinou velmi podobnou míčovou hru – hoguet. Spojením těchto her vznikl lacrosse, který se hraje bez bruslí.

Poté, co Angličané ovládli Kanadu, zavedli hurling, který se naučili v Indii. Tato hra silně připomínala pozemní hokej. V roce 1856 byl do Kanady přesunut anglický pluk Royal Canadian Rifles, jehož vojáci se v kanadských přístavech učili ve volném čase pohybovat na bruslích. Jim známou skotskou hru shinney zde upravili pro hraní na ledě.

Poslední krok ke vzniku ledního hokeje udělali studenti na McGillově univerzitě v Montrealu, kteří poprvé postavili při lední hře do branky k chytání určeného hráče. V roce 1878 studenti vypracovali základní pravidla, která určovala, že se hůl nesmí zvedat nad výšku ramen, protivník se nesměl napadat ze zadu, nebylo povoleno ho držet za límec, kopat, blokovat podlezením jako v rugby a přihrávat dopředu. Údajně se zde hrálo dne 3. března 1875 také první utkání v ledním hokeji pod střechou.

V tomto utkání se při hře také poprvé objevil předchůdce gumového puku – plochý a kulatý kus dřeva. Téměř moderní puk byl poprvé použit v roce 1877 a podle ústního svědectví byl jeho vynálezcem student F. W. Robertson, který odřízl spodní část kulatého míče. V roce 1900 byly branky po zásahu diváka pukem opatřeny sítí. Časem byly okraje hrací plochy obehnány hrazením – od této doby už můžeme mluvit o současné podobě moderního ledního hokeje.